Zavři oči a uvidíš

Petr Kopčil / Publikováno 25. 4. 2018

Tohle jsem si přečetl v neděli na zdi nějaké oprýskané budovy v Hodoníně, na parkovišti u zoologické zahrady. Tak jednoduchá a tak silná věta ve mně okamžitě zarezonovala. To je ono! Tak málo to děláme, tak moc jsme se vzdálili od času her, od dětských let. Ne, nejde tady o sentiment, o život bez dospělácké zodpovědnosti. Jde o tu lehkost s jakou děti dokáží vnímat okolní svět, z toho se můžeme stále učit.

Musím však mluvit první za sebe, protože v mém případě je to nutnost – jsem vizionář a kreativec. U mě je nutné snít, vizualizovat, představovat si věci, které ještě nejsou fyzicky hotové. Ale stačí zavřít oči… a všechno se ukazuje v barvách, reálně, jasně. Tedy alespoň mně ano, pak už “jen” tyto vize přenést na kolegy ve firmě a následně směrem ke klientovi. Ne nemluvím o halucinacích, o duze a jednorožcích 🙂 Jak s oblibou říkám – co nevidím, to nevyrobíme. A pokud přeci jen bych nechal zadat do výroby něco, co jsem jasně neviděl první ve své hlavě, pak si můžu být jistý, že to bude kalkul. Prostě věc která nešla od srdce, ale pouze rozumem z levé hemisféry. Ne, není to zcela špatně, jen už člověk pozná, že se vytratila radost z projektu. Bohužel jsou i klienti, kteří “nemají čas na nějaké srandy”, jakmile se vytratí lehkost, vytratí se i vášeň.

Mám dvě děti, často slyším, jak si ze stavebnice Lego Duplo tvoří zcela jiné věci než jsou “předepsány”, že by měly vzniknout. Geniální! Dvouleté dítě si samo postaví motorovou pilu, kladivo, cokoliv co vidí například u dědečka v dílně, protože pozorováním se učí. Kašle na pravidla, co se musí, mělo by se, co nejde a co jde. Je to osvěžující a inspirativní, takže já jdu zavřít oči a… uvidíme.

www.vizionarakreativec.cz